English


"Kdyby bylo takových lidí víc, byl by svět lepší"

Pro Ondřeje neexistovalo "TO NEJDE - TO NEMŮŽU ZVLÁDNOUT - TO NEDOKÁŽU". Od mala, od mládí měl tolik cílů, a ani se s nimi nechlubil. Rozhodl se a šel za tím. Jeho úspěchy jsou důkazem toho, že je možné dokázat cokoliv, když se za tím po zralé úvaze tvrdě jde a tvrdě se pro to pracuje. Dokázal všechno, co si předsevzal. A ještě toho tolik dokázat mohl a měl...

Ondřejův život a profese v kostce

Ondřej se narodil 24.12.1975 v Hradci Králové, kde tak​é odmaturoval s vyznamenáním na Gymnáziu J.K. Tyla (1995). Školní rok 1992/3 strávil jako jeden z prvních studentů bývalého Československa na texaské střední škole Robert E. Lee v Midlandu.​

Právnickou fakultu UK v Praze absolvoval také s vyznamenáním v r. 2000. V r. 2003 zde obhájil titul JUDr. Mezitím ovšem strávil rok na University of London, kde v r. 2002 jako druhý nejlepší v ročníku ukončil studium LL.M v oblasti bankovnictví a finančního práva. Na londýnské King's College pracoval i jako vyučující a dále pokračoval dálkově v Ph.D programu, který již bohužel nestihl dokončit. V Londýně také několik let pracoval - ve společnostech Linklaters a ICMA.​

V advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partneři, kterou spoluzakládal, byl od r. 2009 partnerem pro oblast bankovnictví a kapitálové trhy. Link www.havelholasek.cz

Byl členem české advokátní komory a dále Law Society of England and Wales.

Ondřej byl vášnivým běžcem a horolezcem. Nejvíc ze všeho ale to byl velký člověk s velkým srdcem. Jeho nenadálý odchod zanechal v našich srdcích obrovskou díru. ​Ondřej pro nás navždy zůstane vzorem slušnosti, zásadovosti, férovosti, cílevědomosti, ale zároveň i skromnosti.​

Ondřej s nejbližší rodinou a přítelkyní Hankou

Ondřejova rodina: Na chaloupce v Žirovnici v létě 2012 s nejbližší rodinou a přítelkyní Hankou. Jak Ondřej často rád říkával: všechno je​ jak má být​...


Vzkaz od maminky...

ještě pár slov... poděkování všem vám, kdo otevíráte Ondřejův web, kdo jste nám kondolovali nebo přijeli se s naším tak milovaným, skvělým synem a bratrem rozloučit osobně, vám, kdo jste nám sem psali, vám, kdo sem píšete i teď, vám, kdo jste nám napsali všechny ty krásné vzpomínky na něj, věci, o kterých jsme ani nevěděli, protože byl tak skromný... vám všem chci až teď a tady, protože toho nejsem a nebudu ještě dlouho schopna osobně ani písemně, z celého svého ztýraného srdce poděkovat...a prosím, nezapomeňte na mého syna, na toho výjimečného kluka, na našeho drahého, navždy ztraceného Ondřeje...

A vás všechny, kdo jste také horolezci či děláte jiné podobně nebezpečné sporty, které vás tak "fascinují, dobíjejí energií, čistí hlavu, opájejí", kteří v nich chcete pořád výš a dál a víc, prosím, přijeďte se někdy podívat na Ondřejovu hořem skoro šílenou mámu, po infarktu - říká se odedávna "žalem jí puklo srdce" - na jeho sestru Zdeňku, na jejich strašnou, nevěřící bolest, na ty hektolitry slz, na jejich utrpení a zoufalství... nikdy nic už nebude jako dřív...ta strašná rána v srdci se časem možná trochu zajizví, ale díra v něm po Ondřejovi, ta tam bude až do smrti ... Prosím vás, zkuste včas myslet na svoje mámy a táty, jejichž jste láskou, radostí a pýchou, na své sestry, ženy a nedejbože i děti, které tu po vás tak náhle a navždy neutěšitelní zůstávají.... nejen na ten úžasný sport ... dřív, než bude POZDĚ...

prosím, věnujte tichou vzpomínku našemu Ondřejovi,
děkuji vám všem,
JUDr. Jana Keslerová
máma, která svého Ondřeje miluje navždy... !!!