Běh na počest Ondřeje
Ondřej byl velmi dobrý běžec. Ve svých běžeckých začátcích běhal kolem Millwall dock kousek od Canary Wharf v Londýně a v pražské Šárce. Postupně se propracoval až k mnoha půlmaratónům a maratónům v Londýně a v Praze. Jeho dalším plánovaným, ale už nikdy neuskutečněným během měl být BML - Běh Milíčovským lesem.
Vzpomínka od Kirka (švagra): "Na Nový rok 2013 mi Ondřej poslal e-mail o jednom běhu v Praze. Předtím jsme o nějakém společném běhu delší dobu mluvili, ale já jsem se vzhledem ke svému rozbitému kolenu staršího švagra necítil na maraton ani půlmaraton. Proto jsem navrhl běh v lese a Ondřej našel "BML" Běh Milíčovským lesem - 8,8 km lesního terénu v Praze 11. Plánovali jsme jej běžet spolu i s Hankou 15. června 2013.
V duchu uctění jedné z jeho vášní - běhání - a u příležitosti setkání se s jeho nejbližšími přáteli a kolegy, běžela naše skupina tento závod na jeho počest. Jak mi Ondřej poznamenal ve své pozvánce (což jsem si připomněl v momentě, kdy se mě začala trochu zmocňovat slabost - kolem 6. kilometru: "Pokud to zvládne Rus, a ješte k tomu v rekordním čase, my to zvládnem taky! :-)". (Pozn.: Vítěz z r. 2012 byl Volodya Trotsiuk s časem 32:27)
Detailní informace o místě, terénu, organizaci loňského běhu naleznete na portálu behej.com
14. června 2014 se konal další ročník běhu. Děkujeme všem, kteří si přišli zasportovat a zavzpomínat s námi na Ondřeje. V roce 2015 se další, již 30. ročník BML, bude konat v sobotu 13. června. V případě zájmu kontaktujte Ondřejovu sestru Zdeňku na adrese zksamson@gmail.com
Výprava do Vysokých Tater
Vzpomínka od Víti (dlouholetého kamaráda Ondry): Když jsem naposledy měl tu možnost mluvit s Ondrou, začátkem března 2013, chystal se do Vysokých Tater, vylézt mimo jiné na onu osudnou horu. Bavili jsme se společně nad jejím jménem (Satan) a říkali jsme si, že se taky společně musíme na hory vydat. Až v létě, protože zimní horské výstupy nechávám na zkušených borcích, jako byl Ondra. Přišlo léto, Ondra už s námi nebyl, a tak jsme se dohodli s našimi společnými kamarády ze střední a vysoké školy, s Alešem a se Standou, a vyrazili jsme v září do Vysokých Tater, zavzpomínat na našeho kamaráda. Jela s námi i Alešova slečna Kristina, takže o ženský element bylo postaráno. Cílem naší cesty bylo Popradské pleso, ležící v údolí pod onou horou Satan, a rovněž blízký „cintorín“ věnovaný obětem těchto krásných, ale současně krutých hor.
Říkal jsem si, že v našem pojetí turistický přechod hřebenů Tater a přítomnost Kristiny mi zaručí, že třídenní túru musím zvládnout bez větších obtíží. Při šplhání do „Priečneho sedla“ a zejména při sestupu z „Prielomu“ mi nezbývalo než na dálku Ondrovi smeknout. Musel jsem napřít všechny svoje fyzické i psychické síly na to, abych zvládl tuto, i když složitou, tak přesto pouze turistickou trasu. Poznal jsem, že šplhat horolezeckým způsobem na všechny ty tatranský štíty, v létě i v zimě, jak to bylo pro Ondru samozřejmostí, je možné jen po dlouhodobým tréninku člověka s pevnou vůlí. A tu Ondra měl. V údolí pod Satanem nám nikomu do řeči nebylo, při pohledu na tu majestátní osudnou horu. Ještě víc na nás dolehla síla okamžiku na cintorínu. Je krutou ironií osudu, že z cintorínu je hora Satan na dohled… Řekli jsme si, že si Ondra zaslouží, aby měl na cintorínu důstojnou připomínku v podobě pamětní desky, vedle takových velikánů, jako je např. první pokořitel Mt. Everestu pocházející z Československa. Můžeme jen hádat, jaký další hory a životní překážky by Ondra ještě zdolal...
Pamětní destička na cintorínu ve Vysokých Tatrách
Přijeli jsme za naším Ondřejem po roce a čtvrt do Tater… Ondřejova máma, sestra Zdeňka se třemi děťátky a Ondřejův od školy nejlepší přítel, nám drahý Víťa Bavor. V podvečer 3. srpna 2014 s námi pan Michalík, kurátor pamětního cintorínu (hřbitova) pro oběti horolezeckých tragédií, připevnil na důstojné místo do velkého žulového kamene měděnou pamětní destičku s Ondřejovou usměvavou fotkou a vytepanou svící s věčným plamenem…Náš Ondřej tam tak má 342. destičku mezi horolezci, které zabil jejich koníček, jimž jejich rodiny a přátelé s láskou zbudovali „pomníček“. Takto strašně zahynulých lidí bylo ale v Tatrách mnohem víc...
Zlověstná hora Satan se na nás odevšud po celou dobu dívala a na každém kroku připomínala krutou realitu. Viděli jsme našeho skvělého, výjimečného, tak milovaného Ondřeje, jak se naposledy v životě na vrcholku tak šťastně, tak ŽIVÝ, usmívá… a za několik minut se zoufale řítí dolů a je MRTVÝ...
Ondřej hory miloval, ale staly se mu osudnými. Na pohled jsou dechberoucí, nádherné, ale ve skutečnosti nevyzpytatelné a kruté. Rozhovor s kurátorem, který byl sám horolezec a léta sloužil u horské záchranné služby, byl velmi zajímavý a upřímný. Podle něj je otázkou, zdali se na cestu vzhledem k podmínkam i předchozí tragédii nedaleko vůbec měli vydat...
Knihovna Ondřeje Petra
Jednou z mnoha Ondřejových předností byla schopnost umět přečíst rychle jakoukoli knihu, od právních tlustých bichlí, přes svazky zákonů až po beletrii. Jeho oblíbenými autory byli Tom Clancy a John Grisham, jejichž knihy z právního prostředí měl přečteny všechny. Ve spolupráci s AK Havel, Holásek & Partneři vznikla malá knihovna Ondřejových knih nesoucí jeho jméno.
Ondrej Petr's Creative Writing Prize
Ve spolupráci s King's College v Londýně, kde Ondřej studoval a pak i vyučoval. Tato cena bude udělována každoročně studentům programu LL.M, jejichž mateřštinou není angličtina, za nejlepší seminární práci. Cílem je podpořit tvůrčí psaní studentů a zároveň jejich různorodý kulturní "background". Rodina Ondřeje vytvořila toto ocenění ve spolupráci a s podporou bývalého Ondřejova prof. Dalhuisena, u kterého psal svou Ph.D práci.
Narozeniny
Ondřej slavil své vánoční narozeniny (24. prosince 1975) tradičně v pětiletých intervalech se svými nejbližšími kamarády vždy zhruba týden před vánocemi. Chtěli bychom tuto tradici uchovat a na jeho památku se i nadále scházet, i když už bez něj. Jeho další kulaté narozeniny by tak byly v prosinci 2015.
Ondřejúv účet byl přejmenován na Ondřej Petr (resp. ondrej.petr) - In Memoriam. Společně i prostřednictvím této webové stránky bychom takto chtěli udržovat památku a odkaz našeho milovaného Ondřeje živé.
Člověk v tísni
Ondřej po dlouhá léta pravidelně přispíval organizaci Člověk v tísni na její charitativní činnost a stal se tak váženým členem jejich Klubu přátel. Ondřejova nejbližší rodina pokračuje jeho jménem i nadále.